Kultura ve staré Číně + další

3. března 2015 v 20:25 | hanci |  Knihy
Před pár dny jsem dostala do mailové schránky vzkaz z blogu od pana J. H.
Zatím odpovídám tímto článkem na některé jeho otázky.
Mám cca 30 - 40 knížek o východní filosofii, poezii, umění.
Vkládám malou ukázku, snad potěší nejen výše zmíněného pána.

Kultura ve staré Číně (nakl. Panorama 1984, z německého originálu, překlad Zlata Černá)

Neznámý autor: Portrét suejského císaře Wena. Malba tuší a barvami na hedvábí podle dřevořezové šablony. Císař dyn. Suej vládl v letech 581-605. Práce období dyn. Ming či počátku Čching.


Bohužel, další reprodukce v knížce byly černobílé.

Neznámý autor: Ču-ke Liang v horách Spícího draka. Malba tuší a barvami na papíře ve stylu Čao Meng-fua. 13.-14. stol.

Wu Čen (1280-1354): Bambus a skála. Malba tuší na hedvábí v tzv. literátském stylu. Pozdější kopie

Čchien Ku (1508-1572): Horská krajina. Malba tuší a barvami na hedvábí

Ma Fu-tchu (1614-1681): Jestřáb na borovici. Malba nehtem tuší a barvami na hedvábí

Otisk z duté cihly. Vůz se zapřaženým koněm a doprovodem.
Otisk je pořízen z hrobky u města Čchen-tu z 2. stol. n.l. (Období Pozdních Chan)

********************************************************************************************
Mám velkou obrazovou monografii Čhi Paj-Š, ale také jeho básně:


Od bazénu spadlé hvězdy
(V r. 2002 vydal Martin Hnilo, přeložil Zdeněk Ziegler)

Na obraz chryzantém píšu své verše

Pocítím-li hlad, s chutí posbírám květy spadané,
pokrm je to věru voňavý.
Takových zvyklostí se držím už dvě desítky let,
ba nikdy se jich nezbavím.
Nejsou to jen květy chryzantém, jež najevo dávají
svůj nevděk krutý.
Nechť, tam na jih za plotem mám ještě staré známé -
hory v modravém oparu.
*
*
Naslouchám flétně v Třešňovém pavilonu

V kotlíku ani fazolku nemám, v mém srdci však
panuje klid a mír,
tichounce medituji, nevycházím, přesto však vím,
že venku se široce rozpíná svět.
Za hustou clonou květů se náhle rozezněl
flétny kovový tón,
napříč azurovým nebem se těžká oblaka ženou,
Třešňovým pavilonem vane chlad.
*
*
Na obraz balzamíny

Přehnal se déšť, jenž zahradu umyl do křehké podoby
lehounce nalíčené dívky.
Poblíž zdi, co stříbřitě se skví, cosi se mihotá
svitem purpuru a jasem nefritu -
toť barvy balzamíny, květiny vzácné, jež dávno už
pověst svaté si zaslouží.
Slyšte moje přání: Nechť balzamína svou vůni šíří
z rukou největších krasavic.
*
*
Chryzantémy v květináči

Když ploty slovutných zahrad zastíní ty květy a zbaví je
červánků nachové záře,
pak jednoho dne je zvednou i s kořeny a nabídnou
zrakům a penězům ulice.
Navždy jsou tak zbaveny, nešťastné, blaha deště a rosy,
nebem tak štědře darovaným.
Není už koho více želet a litovat než chryzantém,
jež v květináči živoří.
********************************************************


Chan Šan a Š´-te: Nad nefritovou tůní jasný svit
Výbor z díla dvou čínských básníků Chan Šana a Š´-tea z doby dynastie Tchang.
(Překlad Marta Ryšavá, vydal Odeon v r. 1987)


Chan Šan

Jitro

Dnes dlouho sedím před horským štítem
Mlha se zvedla již, oblaka odplula v dál
Jediná stezka, čirý potok chladný
Nefritově zelené hlavy zvedají vrcholky skal
Bělostná oblaka, jitřní svit, nádherně tichý
Měsíc už jasný je, třpyt noci doplápolal
Tělo je zbaveno prachu a špíny
Stesk v srdci zklidnělém kde by se vzal?
*
*
Smutek

Celé dny často bývám jako opilý
Plynoucí roky se nezastaví ani na chvíli
Skrytě žiji, kde roste horský pelyněk a býlí
Za svítání je tak neskutečný měsíc bílý
*
*
Jen člověk se nenavrátí

Čtvero ročních dob se nezastaví
Roky míjejí a přicházejí zas
Deset tisíc věcí má svou lhůtu
Devatero nebes nezná zmar, je mimo čas
Na východě svítá, k západu se šeří
Květ opadá, rozvine se jiný květ
Jen člověk když zemře, host u Žlutých zřídel
Navždy, navždy odchází a nevrátí se zpět
***
***

Š´-te

V koloběhu věčnosti

Sám sobě se směji - starý jsem, opustila mne všecka síla
Miluji samotářské toulky, k sosnovým srázům lásky pln
Povzdech vyvolá, jak po dnešek minula léta
Věčnému koloběhu jsem se svěřil jak nezakotvený člun
*
*
Prchavý okamžik života

Trojí svět je jak kolo, jež se točí
Pomíjivý život jako voda plyne
Hemží se v mnohosti všecky druhy věcí
Nicotné rodí se, každá vmžiku hyne
Pohleďte jen na rosu spadlou zjitra.
Kolik chvil uběhne, než její čas mine?
*
*
Pomíjivost žití

Čímpak bych trápit se v životě měl?
Život, jak dáno má, uplývá, vím
Dny, týdny jen vlny jsou, plynoucí v dál
Čas, jiskra z kamene - záblesk a dým
Svěřiv se pohybu nebes a země
Radostně pod štíty hor tady dlím
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jirka* Jirka* | 20. března 2015 v 15:31 | Reagovat

Je až k nevíře, jak takhle vzdělaní a letitými moudrostmi osvícení lidé dopadli blbě. Asi bude něco na tom pravdy, že přebujelá "státní" administrativa může pozřít své okolí a zahubit i zdánlivě nesmrtelné výsledky lidského snažení (a v tomto případě hlavně vynálezů a filosofie).
Budu si muset něco přečíst podrobněji, ať jsem alespoň trochu připravený na možný vývoj u nás :-)

2 hanci hanci | Web | 22. března 2015 v 11:23 | Reagovat

[1]: Ahoj Jirko, moc zdravím!!
Budeš asi mít smůlu - dopadne to stejně nejen u nás.
A vzdělaní zrovna tak byli i Arabové - Persie - kolébka vzdělanosti atp.
Docela se mně líbil článek o Halíkově přednášce, říká tam moc dobré věci. Zkusím vložit odkaz - je to uveřejněné zde:
zprávy.tiscali.cz článek z 21/03/2015
odkaz: http://zpravy.tiscali.cz/halik-lide-nenavidi-to-co-neznaji-straslive-vety-jsou-v-koranu-i-bibli-249071
Měj se moc hezky a užívej si v klidu jarní dny. :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama