Srpen 2015

Pohled ze zahraničí

29. srpna 2015 v 19:24 | hanci |  Zamyšlení
Dostaly se ke mně dva články z německých novin a nemohu jinak, než vložit jejich překlad a odkazy na originál.

MOPO24

Originál článku najdete zde

Tak zanechali uprchlíci kemp.

Je vidět stanový tábor na pražském vyslanectví v r. 1989, krátce poté, co ho opustili uprchlíci z DDR.

Praha - Facebooková zpráva se během pár hodin rozšířila po internetu.
Je vidět stanový tábor plný odpadků, který teprve před krátkou dobou opustili uprchlíci.

Fotografie zdánlivě potvrzuje všechny předsudky, které mají mnozí lidé o žadatelích o azyl z Afriky, Asie nebo balkánských zemí.

Avšak pravda je jiná: Fotografie byla udělaná německým Červeným křížem na podzim 1989 na pražském vyslanectví BRD.

Před krátkou dobou opustili prchající občané DDR tábor na půdě vyslanectví. " Mezi tím se jen před krátkou dobou vyprázdněné stanové městečko potopilo do odpadků" stojí u DRK v popisku u fotografie.

Tehdy tisíce občanů DDR uprchlo na pozemek vyslanectví BRD. Jejich vycestování do BRD bylo 30. srpna 1989 vyjednáno ministrem zahraničí Hansem-Dietrichem Genscherem a bylo sděleno uprchlíkům z balkonu vyslanectví.

Facebooková zpráva s fotografií byla během pár hodin tisíckrát sdílená.
"Používejte přece konečně opět hlavu a srdce", píše autor.

*************************************************************************************************************************************
Frankfurter Allgemeine
Feuilleton
Samstag, 29. August 2015

Originál článku najdete zde

Oklikou do Evropy.
Uprchnout - jak to funguje?

Výdaje za přenocování jsou nepatrné, cestovní výdaje nesmírné, a nejrychlejší cesty ty nejriskantnější. Mohammed znal příběhy těch, kteří to před ním zkusili.
Záznam jednoho útěku ze Sýrie.


Zygmunt Bauman - svoboda, bezpečí

27. srpna 2015 v 15:21 | hanci |  Zamyšlení
Musím vložit úžasný rozhovor slavného sociologa Zygmunta Baumana, který vznikl při jeho návštěvě Prahy.


Technet.cz

Migranti jsou pro nás poslové špatných zpráv, říká slavný sociolog
Autoři: Pavel Kasík, Matouš Lázňovský

Celý text najdete zde

Současný strach z migrace podle polsko-britského sociologa Zygmunta Baumana ukazuje na velké změny ve společnosti. A poprvé v moderní historii je podle něj jisté, že každý z nás bude žít ve světě plném jinakosti a nejistot. Komunikační technologie prý problém nevyřeší, zatím z nás spíš dělají ignoranty.

Vkládám alespoň pár ukázek, celý text vřele doporučuji, mělo by ho číst co nejvíce lidí:
*
*
*
V České republice se více mluví o tom, že migranti jsou spíše zátěž pro sociální systém než konkurence na pracovním trhu.
Britská Labour Party, která byla historicky proimigrační, je v současné době pro omezení migrace kvůli obavám z poklesu mezd. To je hlavní obava a v podstatě rozumný argument - migrace vede ke snižování mezd. Ale kdyby někdo shromáždil všechny imigranty a poslal je domů, tak by polovina zdravotnických zařízení, restaurace a hotely mohli zavřít. Jsou tam a pracují za velmi nízké mzdy - většina místních by jejich práci nechtěla.
A to i přes to, že ve Velké Británii - nevím jak v Česku - je výrazný tlak na zvyšování "flexibility". Všichni jsme vedeni k tomu, abychom přijímali i "mizerné práce". Zaměstnání, ve kterých nemáte žádnou záruku stability, záruky, výhledy na kariérní postup. Mladá generace se tak postupně učí pracovat v podmínkách obvyklých pro třetí svět. A lidé, kteří přicházejí z Afriky nebo z Asie, jsou ochotní takové práce vzít.

Starší generace, vyrostlé po válce, vstupovala do dospělosti s tím, že pozice jejich rodičů pro ně jenom startovní čára. Budou mířit jen výš, výš, výš. Dnešní mladí jsou první poválečná generace, která na tom je jinak.

Lidé žijí v nejistotě, která by se dala rozdělit na tři komponenty: neznalost, bezvýznamnost a ponížení - které plyne z toho, že nic nevíte a nic nezmůžete.
*
*
*
Proto opakuji, že jsou dvě základní lidské potřeby: svoboda a bezpečí. Obojí potřebujeme stejnou měrou, ale zároveň jsou tyto potřeby v protikladu. Když chcete být svobodnější, platíte za to nějakým nebezpečím. Nemůžete mít obojí v maximální míře zároveň (v originále: "You can't have your cake and eat it, too.").
*
*
*
Také dnes platí, že nemůžete mít zároveň naprostou svobodu a naprosté bezpečí. V posledních letech se mi ale zdá, že trend je opačný. Vzdáváme se bezpečí, abychom si zajistili větší, bezprecedentní svobodu. A svoboda je úžasná.
*
*
*
Mnoho tradičních dovedností vymírá, naopak digitalizace je na vzestupu. Slyšel jsem vtip, že továrna budoucnosti bude zaměstnávat jen dva živé tvory: člověka a psa. Člověk má za úkol krmit psa. Pes má za úkol hlídat, aby člověk v továrně na nic nesahal.
*
*
*
OPAKEM PŘEKÁŽEK NENÍ ŠTĚSTÍ. OPAKEM PŘEKÁŽEK JE NUDA. MEZI BOHATÝMI JE NEOBVYKLE VYSOKÁ MÍRA SEBEVRAŽD. POTOMCI BOHATÝCH LIDÍ JSOU OHROŽENI NEJVÍCE. MOŽNOST KOUPIT SI ŠTĚSTÍ V OBCHODĚ JE ILUZE. ŠTĚSTÍ VZNIKÁ TAK, ŽE SE POSTAVÍME NESNÁZÍM A VÝZVÁM NAŠEHO ŽIVOTA. A TO ZNAMENÁ, ŽE SDÍLÍTE NEJEN SVÉ MĚSTO, ALE I CELOU PLANETU S OSTATNÍMI LIDSKÝMI BYTOSTMI.

(Změnu písma jsem udělala já.)

Uprchlíci - Makedonie

24. srpna 2015 v 13:13 | hanci |  Zamyšlení
Můj blog už sice téměř nikdo nečte, ale přece jen mně to nedá, abych nevložila odkaz na video, které natočili čeští dobrovolníci, pomáhající uprchlíkům v Makedonii.
Myslím si, že toto video by měl vidět úplně každý, stejně tak text s tímto videem spojený.


Ukázka z textu:
Mezi uprchlíky v Gevgeliji: Rozhovor o dobrovolnictví na makedonských hranicích
Tři Češi strávili červenec v Makedonii, kde pomáhali utečencům putujícím přes tuto zemi. Dva z nich - etnolog Michal a pastevec Richard - přiblížili spolupracovnici DR své motivy, situaci na místě i to, s čím vším se musejí uprchlíci potýkat.

Proč jste se rozhodli vydat pomáhat uprchlíkům? A proč právě do Makedonie?

Michal: Byl to Richardův nápad. Mou osobní motivací byl asi především stud za to, jak se Česká republika k současné krizi staví.

Zabýváme se otázkami, zda jsme schopni přijmout tisíc uprchlíků za dva roky v zemi o deseti milionech, přičemž třeba Jordánsko, Libanon, Turecko jich přijímají statisíce. Navíc je tu pocit viny, cítím určitou geopolitickou zodpovědnost. Do řady zemí vyvážíme zbraně, ale ve veřejném prostoru se nad tím debaty nevedou. Také jsme cítili stud za to, jak se o těch lidech mluví. Když se řekne uprchlík, slyšíme obavy o sebe, o vlastní majetek, přitom jde o lidi, kteří potřebují pomoc. Celý ten jazyk mediálních promluv byl vykastrován do dehumanizované podoby uprchlíka jako strašáka, který nyní hodlá obcházet Evropou. Konkrétní situace a svědectví každého člověka, která zachycuje i neplánovaný film, jenž o situaci v Makedonii referuje, chce právě na tento rozpor poukázat.

Další motivací bylo udělat si vlastní názor, konfrontovat se s realitou, pokusit se porozumět a srovnat si to v hlavě, i když víme, že uvidíme pouze výsek reality. Ale jelikož mám práci, střechu nad hlavou a něčím jsem mohl přispět na benzín, rozhodl jsem se Ríšův nápad neodmítnout a odjeli jsme do Makedonie nabídnout pomoc.

Richard: Ke mně se dostaly z Českého rozhlasu informace o tom, jak těžká je situace uprchlíků právě v Makedonii. Na jaře ještě nemohli používat vlaky a museli chodit přes zemi pěšky. Napadla mne naivní myšlenka, jak jim alespoň na krátkém úseku jejich cesty zmenšit utrpení, totiž že bych, s případnou pomocí místních dobrovolníků, denně převážel rodiny s dětmi z jihu na sever.

Celý text je zde

*
*
*
Další otřesné svědectví ve fotografiích je zde


a s tím související text je zde
*
*
*
Nedá mně to - ještě jeden dodatek, se kterým naprosto souhlasím:

Svobodné fórum
Bohumil Doležal
Konvičkův "kulturní boj s islamismem za naše hodnoty"

Celý text zde:

Ukázka z textu:
"...................A za druhé: je omyl myslet si, že boj, který musíme svést, není v první řadě boj s radikálním islámem. Je to vnitropolitické střetnutí mezi demokracií, to jest vládou lidu, na jedné straně, a autokracií, oligarchií a buranokracií a jejich byť i jen bezděčnými souputníky na straně druhé. A naše "hodnoty", když už přijmeme ten nepřesný opis, nemusíme bránit v první řadě před radikálními islamisty, ale před námi samotnými - to jest v tomto případě konkrétně před panem Konvičkou, Vondruškou a Robejškem....."

(Zvýraznění písma jsem udělala já.)

Mohsen Makhmalbaf - íránský režisér

13. srpna 2015 v 13:16 | hanci |  Zamyšlení
Svrhnout diktátora nestačí, říká íránský režisér Mohsen Makhmalbaf


Zajímavý rozhovor, vkládám ukázku, celý text je zde

"Se členy současné íránské vlády jsem kdysi seděl ve vězení - tehdy bojovali za demokracii, dnes jsou horší než bývalý šáh," říká Mohsen Makhmalbaf (1957), jeden z předních představitelů tzv. íránského filmového zázraku, režisér snímků jako Cyklista (1987), Nevinný okamžik (1996) nebo Prezident (2014).
*
*
*
Naše civilizace je velice křehká, materialistická a plná soupeření. Většina lidí je deprimovaná, protože svůj souboj s realitou prohrává. A ti, kteří vyhrávají, mají strach, že i oni začnou časem prohrávat. Kolik peněz chodí na kulturu? Často slyšíte, že se musí zrušit nějaký festival nebo že nějaká kniha nemůže vyjít, protože nejsou peníze. Přitom disponujeme jako lidstvo více prostředky než kdy dřív. Myslím, že tato civilizace spěje ke svému konci. Ale věřím, že člověk na konci tunelu objeví nové řešení a důležitou roli v něm bude hrát právě kultura, protože to je to základní, co nás odlišuje od zvířat.

Téma uprchlíci podruhé

11. srpna 2015 v 14:28 Zamyšlení
Vítal jsem uprchlíky na Sicílii. Po týdnu se ze mě stal radikál
7. 8. 2015 00:00 (aktualizováno: 8. 8. 2015 12:52)
O týdnu mezi uprchlíky píše novinář slovenského listu Denník N. Tomáš Bella

Toto je rozšířený text z předešlého článku o uprchlících tady na blogu.

Pár ukázek z textu, který je celý na této adrese:


"...............Je šest hodin ráno a do nákladního přístavu v sicilské Augustě se postupně trousí zástupci velmi rozrostlé italské státní správy. Karabiniéři. Policie. Finanční policie. Protiteroristická policie. Ministerstvo zdravotnictví. Červený kříž. Civilní obrana. "Neziskovky" Emergency a Lékaři bez hranic. Všichni postáváme na betonovém mole, obklopeni přístavními jeřáby, a debatujeme. Většina lidí se navzájem zná, tento rituál zde probíhá několikrát do týdne.
Uběhnou dvě hodiny a na obzoru se objeví loď Lékařů bez hranic Bourbon Argos. Když už je jen pár metrů od břehu, přes síť zakrývající palubu se prostrčí ruka a začne nám mávat. Po chvíli se objeví tvář a další obličeje, desítky, stovky.
Stojíme s fotografem na okraji mola, policie a lékaři nepospíchají a jsou desítky metrů za námi, a tak jsme první lidé na evropské pevnině, které pasažéři vidí. Upírají na nás pohledy a v tom okamžiku máme oba vlhké oči..............................

.................Uběhne další hodina, než z lodi vystoupí první imigrant. Ženu − možná třicátnici, možná čtyřicátnici − podpírají z obou stran zdravotníci. Když sestoupí z můstku, okamžitě zvrací, ale nepřestává kráčet. Půlhodinu pak stráví v lékařském stanu na molu, nakonec ji odváží sanitka. Lékaři nás prosí, abychom nepublikovali její fotografie, neboť prožila "extrémní násilí, než unikla z Libye". Její manžel tam zůstal ve vězení. Mažeme fotografie.

........... "Když se nějaký politik snaží přesvědčit voliče, jak jsou tito lidé nebezpeční, zvu ho k nám na návštěvu, aby se jim podíval do očí, těm těhotným ženám nebo ženám s dvojčaty, a řekl − ne, my vás tu nechceme, musíte se vrátit," říká starosta Pozzalla Luigi Ammatuna.

................. "To, co se tu teď děje, není migrace, ale exodus. Je to jako nový holokaust, lidé umírají doma, umírají v poušti, umírají v Libyi. Musíme je zachránit," říká naléhavě psychiatr Peppe Cannella z Lékařů za lidská práva. Drží mě přitom za obě ramena, jako by už nevěděl, jak má více zdůraznit, že alespoň tuto jednu věc musím pochopit.
Peppeho angličtina je slabá, a tak nám tlumočí jeho kolega Angelo Kiros Abraha, který sem před čtyřmi lety sám přišel jako utečenec z Eritrey. "Když tyto lidi poznáte, poznáte jejich bolest a pochopíte krásu jejich kultury, dost se od nich sami naučíte," pokračuje Peppe.
"Kdysi, když už jsem měl v lahvi jen trochu vody, vyhodil jsem ji, dnes bych to neudělal − naučil jsem se od migrantů, že všechno má svoje využití a nic se nemá vyhazovat," říká. "MOŽNÁ JE NAŠE EVROPSKÁ KULTURA NA ROZCESTÍ, MOŽNÁ NAŠE ZAMĚŘENÍ JEN NA PRODUKTIVITU A PROFIT MÁ NARAZIT NA ZRCADLO, JEŽ NAŠIM HODNOTÁM ONI SVÝMI PŘÍBĚHY NASTAVÍ. SNAD JE TO ZAČÁTEK NOVÉ EVROPY. SNAD PRÁVĚ TO NEJVÍCE POTŘEBUJEME."

................. Na Sicílii jsem se stal radikálem, protože pokud mi teď někdo začne mluvit o problémech s migranty, budu mu já vyprávět o Musovi a budu při tom zvyšovat hlas a možná ho i držet za ramena jako Peppe, když mi zoufale vyprávěl o lidech, co po stovkách umírají v poušti.
OD TEĎ BUDU RADIKÁLEM, NEBOŤ SI MYSLÍM, ŽE EVROPSKOU CIVILIZACI JE TŘEBA UBRÁNIT ZA KAŽDOU CENU, A NEUBRÁNÍME-LI EMPATII A VŮLI PODÍVAT SE LIDEM VYSTUPUJÍCÍM Z LODÍ DO OČÍ, TAK NIC JINÉHO Z NAŠÍ CIVILIZACE UŽ NEMÁ CENU.