Návštěva Drahonic

28. prosince 2015 v 21:23 | hanci |  Zamyšlení
Osobní poznámky z cesty do Drahonic
26.12.2015
Zaznamenal evang. farář Petr Turecký

Viděli jsme se se 40ti kluky ve věku 18-25 let
Všechno kluci, kteří utekli před vražděním.
Vykládali jsme si o narození Ježíše, jak je to zapsáno u Lukáše a v Koránu - v súře Mirjam, pustili jsme jim film o narození Ježíše v arabštině a pak si vykládali, jak slavíme narození Ježíše u nás a jak oni slaví narození Muhammada u nich - vyšlo to letos na stejný den.
Přitom jsme si nabízeli navzájem cukroví.
Zejm., když jim Mikuláš vykládal, jak byl Ježíš na útěku před brutálním režimem v Egyptě, tak bylo cítit silné dojetí.
Zpívali jsme potom písničky o svobodě (jednu vždycky zazpíval Petr Wagner a pak zase oni).

Někteří čekají na deportaci zpět do Iráku (jsou tam i z Pákistánu, Sýrie ad).
Kluk, kterého minulý týden česká republika deportovala zpět do Bagdadu, tak byl ihned druhý den zavražděn.
Tak jsme se s nimi za něj pomodlili - resp. jsme s nimi prožili krátkou muslimskou modlitbu za zemřelého.

Zadržení lidé mají za sebou nepředstavitelně náročnou cestu, jsou psychicky na dně, často jsou to spíš děcka - z mého pohledu - o generaci staršího - tito mladí lidé tedy čekají na dárek k vánocům od české republiky - letenku na smrt.

Měli jsme s sebou překladatele Abdula Wahab Kurdi, který zaznamenává nejdůležitější informace jejich současné situace, Mikuláš jim potom pomáhá shánět právníky, aby jim pomohli.
Jsou tam případy lidí, kteří sehnali někde právníka - zaplatili mu např. 1300 dolarů a on se jim už neozval. Takže se díky této pomoci dostanou k lidem, kteří jim skutečně pomohou. Dosl. jde o otázku života a smrti.

Silné okamžiky: společně jsme zpívali, drželi se za ruce a objímali se při loučení.

==================

Pozitivum - česká ochranka, která tam pracuje - prostí lidé - nám říkali, že byli ze začátku hodně naladěni proti uprchlíkům - zvláště této nejvíc nenáviděné skupině - kluků-mužů ve věku vojáků či teroristů. Když se s nimi začali setkávat tváří v tvář, tak pochopili, že to nejsou žádní teroristé.

Sami na sobě poznali, jak nebezpečný virtuální svět média vytváří, naráží i mezi svými blízkými na nepochopení.
Mají spolu s uprchlíky velmi dobré vztahy, bylo to za tu dobu poznat, že nelžou a že tam vznikla přátelství.
O to víc to je pro mne důležité, že ti lidé z ochranky nejsou žádní intelektuálové, ale normální běžní - vyučení - lidé.

Takže i ti lidé z ochranky prožívají to, co všichni, kteří pomáhají těm lidem na útěku.
Nepochopení od většinové společnosti.

Toto neplatí o policii české republiky, která na vše dohlíží, ale s uprchlíky nepřijde na rozdíl od ochranky do přímého kontaktu. Policajti jsou nepříjemní a odtažití.
Museli jsme vysypávat 30 kg cukru po pytlíkách - asi jestli v něm nevezeme zbraně - nevím.
etc.
Prostě taková drobná šikana, kdy jasně pocítíte, kdo je tady pánem.

(Jely tam s námi ještě pomáhat 2 holky s překladatelem, nebyly předem nahlášeny - a tak je nevpustili - jsou tam v lecčems přísnější pravidla než v kriminále.)

Tyto vztahy mezi ochrankou a policií se ale mění - prý to v Bělé bylo jinak, nelze tedy zobecňovat.

S velkou intenzitou jsem si uvědomil, že v případě lidského neštěstí nemáme před sebou muslimy nebo křesťany, ale PŘEDEVŠÍM LIDI. A až na x-tém místě příslušníky nějakého náboženství.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama