Připomínka 21. srpna - možnost svobody

22. srpna 2016 v 20:40 | hanci |  Zamyšlení
Respekt

Ahoj, jak se ti žije se zlomenou páteří?
Až příliš mnoho lidí se stále chová, jako kdyby možnost svobody neexistovala

Martin M. Šimečka
21. 8. 2016 | 22. 8. 2016 11:54

Ukázka textu, celý článek zde

Z pohledu na ruské tanky na silnici a na slzy v očích mého otce (první, které jsem u něj viděl) je mi jasné, že je 21. srpna a mně je jedenáct. Ale datum mnohem důležitější vzpomínky se ztrácí v mlze počátku 70. let. Je sobota dopoledne, jdeme s otcem, který je bagristou, z nákupu a potkáme jeho bývalého kolegu z univerzity. "Ahoj," říká mému otci a usmívá se, jako kdyby se opravdu radoval, že jej vidí. "Ahoj," říká otec a taky se usmívá. "Jak se ti žije se zlomenou páteří?"

Pohled na tvář toho muže si pamatuji mnohem přesněji než pohled na ruské tanky. Během vteřiny se mu rozpadá, svaly ji přestávají držet pohromadě, padne mu brada, ústa se otevřou, spodní ret se chvěje, oči má vytřeštěné a dostanu strach, že umírá. Ve skutečnosti jsem byl jen svědkem toho, že tento muž na několik vteřin pod tlakem otcovy otázky odhalil tajemství, jež se snažil skrýt i před sebou samým: že umřela část jeho duše odpovědná za sebeúctu. Stalo se to v okamžiku, když před prověrkovou komisí vyslovil onu památnou formulku, že okupace byla "bratrskou pomocí". Za tuto vědomou lež mu bylo dovoleno zůstat na univerzitě a žít jako miliony dalších.

Československý experiment s lidskou duší, jemuž se říká normalizace, jen potvrdil obecnou platnost staré lidské zkušenosti: se zlomenou páteří se dá žít docela dobře, dokonce s ní můžete postavit i chatu. Kolik se jich jen tehdy postavilo!
*
*
*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kamča Kamča | Web | 23. srpna 2016 v 10:23 | Reagovat

Už nikdy více...odnikud!!!!

2 hanci hanci | Web | 4. září 2016 v 18:50 | Reagovat

Tak jsem od Asperie dostala na mail i sem zřejmě nejdřív směrovaný komentář - ale jak jsem už vysvětlila u článku Umělecký kovář Lukáš Rygl, nedopatřením jsem Asperii zablokovala - tak ten komentář je následující: "Ahoj, a já myslela, že blog.cz a livejournal už umřeli, všichni jsou na faceboooku :))))"  Tak Asperio - nejdřív jsem také byla na fcb, pak nějaký rok ne a teď tam občas zajdu kvůli synovi a jeho fotkám vnuček. Ale blog píši pořád dál, i když také jen velmi zřídka a už zdaleka ne tak, jako dřív - téměř žádné recenze knížek, filmů atd. Kvůli zdravotnímu stavu už nemohu chodit ani do galerií na výstavy - což je mně nesmírně líto, ale nedá se nic dělat. Moc mě těší, že sis na mě ještě vzpomněla a opravdu srdečně zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama