Fernard Pouillon: Divoké kameny+ další knihy

19. listopadu 2016 v 17:59 | hanci |  Knihy
Fernard Pouillon: Divoké kameny


Momentálně mám cca do poloviny přečtenou výše zmíněnou knížku. Je to jedna z nejkrásnějších knížek, které jsem v poslední době - a vlastně vůbec - četla.
Dostala jsem ji jako dárek od člověka, kterého si nesmírně vážím a jsem šťastná, že jsem se s ním mohla několikrát osobně setkat. Není to první knížka, kterou jsem od něho dostala, všechny byly výborné a jsem mu za ně velmi vděčná.



Divoké kameny napsal francouzský architekt Fernard Pouillon - musím se přiznat, že jsem o něm nic nevěděla, až teď se o něm snažím vyhledat co nejvíce informací.
Asi nejvíc se mně líbil text, celý si můžete přečíst zde - takže ani víc vypisovat nebudu.

Snad jen to, že knížku Divoké kameny napsal ve vězení, kam se nedostal vlastním pochybením - více o tom ve výše zmíněném textu.


V knize nejsou popsány jenom dobové způsoby stavění - architektury, které Pouillon pečlivě nastudoval ze záznamů dobového architekta a vedoucího stavby, který ve 12. století toto středověké opatství Thoronet, jehož klášter je jedním z nejvýznamnějších z doby rané cisterciácké architektury budoval, ale je v ní obsaženo množství úžasných, hlubokých myšlenek, které se vztahují i k dnešnímu člověku.


ukázky z textu:

str. 54
"Ať už jsou tvoje znalosti jakkoli rozsáhlé, k dosažení plné moudrosti ti bude vždy něco chybět: poznání sebe sama. Je tento nedostatek opravdu tak závažného charakteru? V mých očích přímo zásadního. K čemu je ti, že znáš všechna tajemství vesmíru, nejvzdálenější země, nejzazší výběžky nebeské, neznáš-li sám sebe? V takovou chvíli připomínáš architekta, který chce stavět bez základů; takový však netaví budovu, ale ruinu. Ať už bude hromada věcí, již mimo sebe shromáždíš, jakkoli veliká, nevydrží déle než kupička prachu vystavená větrům. Ne, nezaslouží si název vědce ten, kdo o sobě nic neví. Skutečný vědec má nejdříve vědět, kdo je sám, teprve pak se poprvé napije vody ze své studny." Bernard z Clairvaux, de Consideratione.
Musí se pít, i když je ta voda hořká? Máme ji milovat takovou, jaká je?"
*
*
str. 86
"Přechod k samotnému tvoření je, jako když vás v okamžiku hrdinského činu naplní nečekaný příval troufalosti. Strach sice nic dobrého netvoří, ale bázlivců jsou celé legie. Myslí jen na sebe, na to, co řeknou ostatní. Zajímá je, jestli jsou dost originální, ve správném proudu. Nedělají, co mají rádi. Maloduchý tvůrce pyšnící se kritickým pohledem nakonec vždycky řekne: ne, toto je příliš málo, ne, to už je příliš. Ono málo a příliš má člověka uspokojit, udělat mu dobře, být mu duší; ničeho z toho však z podstaty věci nikdy nedosáhne. Pravou rukou malujete, levou mažete, vlastní pohled máte pod drobnohledem, zkrátka příliš mnoho očí. Odvaha, to znamená být sám sebou v naprosté nezávislosti, milovat to své, sestoupit na samé dno svých pocitů. Dílo nelze napodobit, napojovat, musí zůstat osamocené, svěží, čisté. Vychází ze srdce, inteligence a citlivosti. Skutečné dílo je pravda, přímá a poctivá. Skutečné dílo, to je představení vlastních schopností všem na očích. V architektuře existují jen dva rádci: řemeslo a zkušenost, zbytek je instinkt, bezprostřednost, umění rozhodnout se, silný odpich s dostatečnou zásobou energie v zádech. Odvaha nebude nikdy dost odvážná, upřímnost upřímná, otevřenost otevřená. V porovnání s největším riskem bude každá smělost působit vždy tak trochu vlažně. Nejlepší díla leží na hranici skutečného života, jsou vidět v záplavě tisíců a nutí k povzdechu: "Kolik odvahy si to vyžádalo!" Skutečně bytelnému dílu předchází skok do prázdna, do neznáma, do ledové vody ze smrtícího útesu. To, že mě dnes plní strach, jako pokaždé když se do něčeho pouštím, má jediný důvod a ten pramení právě v neznámu: nevěřím ve svou schopnost tvořit, byť cokoli průměrného. Já už nevěřím tomu, že počátek díla vychází z elánu děl předchozích, minulost je mrtvá."


***********************************************************************************************************
Přečetla jsem ještě několik dalších knížek - v noci nemohu spát, tak vždycky několik hodin čtu.

Lauren Groffová - Osudy a běsy.


Výborný námět, složité partnerské vztahy - v knížce je popisované jedno manželství v průběhu 24 let. Je možné poznat opravdu partnera i za takovouto dobu? Co je v manželství důležité?...... Líbí se mně i schéma - postupné budování vyvrcholení děje, ale nelíbí se mně forma psaní - přílišná heslovitost. Vím, že je to teď moderní úplně všude - v TV, rozhlasu, novinách, diskuzích - tam mě to obzvláště rozčiluje, když moderátor nikdy nedá šanci dotazovanému, aby úplně - cele vyjádřil svoji myšlenku. Přesto knížku doporučuji k přečtení a zamyšlení..........
Jenom by mě ještě docela zajímalo, proč "běsy" - jsem zvyklá na Dostojevského "Běsi".....

Eric Rickstad - Tiché dívky.


Detektivka - sice dobře, velmi napínavě napsaná, ale bez hlubšího odkazu, na který jsem zvyklá ve všech knížkách, které napsal Jo Nesbo nebo dále jmenovaný -

Cormac McCarthy - Dítě Boží.


Právě jsem tuto knížku od něho přečetla . Cokoliv jsem od tohoto spisovatele četla, hrozně silně mě to zasáhlo. Nikdy to není jen napínavý příběh, vždycky jeho knihy nutí čtenáře, aby se opravdu zamyslel nad chováním člověka v mezních situacích nebo - jako v této knížce - nad skutečnými příčinami naprostého morálního pádu a vyčleněnosti člověka z lidského společenství. Mnohdy k němu dojde ne vlastním přičiněním.... I pro takového člověka je důležitá láska a naplněný sexuální život.....víc psát nebudu, abych nepokazila požitek ze čtení toho, kdo knížku ještě nečetl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lída Lída | Web | 20. listopadu 2016 v 12:11 | Reagovat

Ta detektivka by mě zaujala, mám slabost pro severský styl.....

2 Laďa Laďa | E-mail | 12. února 2017 v 23:14 | Reagovat

Ahoj, zdravím po novém roce. Divoké kameny jsme asi četli ve stejné době, je to ...krása. Laďa

3 hanci hanci | Web | 14. února 2017 v 20:17 | Reagovat

[2]: Ahoj - to mám obrovskou radost, že se Ti také tak moc ta knížka líbí. Já jsem z ní byla docela dlouho úplně vyšinutá. Nevím, jestli se mně dnes podaří Ti napsat mail, když ne dnes, tak zítra určitě. Otvírám PC jednou za několik dnů, jinak to nestíhám. Je mně moc líto, že nevyšlo naše setkání s panem Kremláčkem............ Moc zdravím!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama