Amos Oz: Jidáš

26. dubna 2017 v 18:22 | hanci |  Knihy

(Amos Oz je izraelský spisovatel, esejista, novinář a profesor literatury na Ben Gurionově univerzitě v Beerševě. Od roku 1967 je předním zastáncem dvoustátního řešení izraelsko-palestinského konfliktu.* 1939 )

Rozhovor s autorem lze vyslechnout zde
*
*
Před pár dny jsem doslova zhltla úžasnou knížku od Amose Oze - Jidáš.
Pojednává - mimo jiné - i o tématech, která mě prakticky celý dospělý život mimořádně zajímají. - Židovský národ - stát Izrael a postava Jidáše. Prakticky se vším, co je v knížce řečeno, souhlasím, přesně tak o tom přemýšlím i já.
Výňatek z anotace:
"Jidáš, příběh o touze, osamění a zradě a současně obraz neklidné podoby Izraele přelomu padesátých a šedesátých let, vychází v téměř třiceti jazycích a je jedním z nejpůsobivějších děl Ozovy dlouhé tvůrčí dráhy."

Od tohoto autora jsem už dříve četla jeho další knížku, Příběh o lásce a tmě, kterou jsem byla doslova pohlcena - psala jsem o ní zde na blogu.

O Jidášovi jsem se snažila sehnat co nejvíce informací - skutečných, ne smyšlených.
Za vynikající pokládám knížku Ztracené evangelium Jidáše Iškariotského, psala jsem o ní také zde na blogu

Vkládám ještě odkaz na přeložené Jidášovo evangelium

**********************
Pár výpisků z knížky Jidáš:


".....člověk je koneckonců jen křivé a hrubé dřevo, které bychom se neměli pokoušet opracovávat, nebo skončíme po krk v krvi"
*
"...láska je jako škobrtnout a spadnout na samé dno, do hlubin světa zločinu."
*
" ....Dlouhým čekáním zemdlívá srdce."
*
"Ani všechna moc na světě nedokáže změnit člověka, který nenávidí, v člověka, který miluje. Lze ho proměnit v otroka, ale ne v milujícího partnera. Ani veškerou mocí světa nelze změnit fanatika v osvícence. A člověka žíznícího po pomstě v přítele. A přesně před tímto problémem Izrael stojí: učinit z nepřítele spojence, z fanatika umírněného člověka, pomstychtivce v přítele...."
*
"Nikdy jsem ani na chvíli nevěřil tomu, že je Ježíš bohem nebo božím synem. Ale miluji ho. Miluji jeho slova, třeba: ´Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?´ Nebo: ´Má duše je smutná až k smrti.´ ´Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé.´ ´Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena?´ Miluji ho ode dne, kdy jsem si v patnácti v Novém zákoně přečetl jeho poselství. A věřím, že Jidáš Iškariotský byl jeho nejvěrnějším a nejoddanějším stoupencem a že ho nikdy nezradil. Naopak, snažil se celému světu dokázat jeho velikost."
*
"V lásku všech ke všem nevěřím. Tolik lásky neexistuje.... Pokud mi někdo tvrdí, že miluje celý třetí svět nebo Latinskou Ameriku, nebo celé ženské pohlaví, tak nejde o lásku, ale o prázdné řeči. Jsou to jen falešná tvrzení, hesla. Nejsme stvořeni k tomu, abychom milovali víc než hrstku lidí........ Láska je zvláštní, intimní a rozporuplná věc a za tím, že někoho milujeme, většinou stojí sebeláska, sobectví, chamtivost, tělesná touha, přání milovaného ovládnut a zotročit nebo být sami zotročeni. Láska se vůbec podobá nenávisti a má k ní blíž, než si většina lidí uvědomuje. Když někoho milujete nebo nenávidíte, neustále dychtíte vědět, kde se dotyčný zrovna nachází a s kým, zda se má dobře nebo špatně, co dělá, na co myslí, čeho se bojí. Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?, jak řekl prorok Jeremjáš. Thomas Mann kdesi napsal, že nenávist je jen láskou se záporným znaménkem. A žárlivost je důkazem, že láska i nenávist jsou si podobné, neboť v žárlivosti se obě slévají v jedno. V Písni písní jsou tyto city zmíněny v jednom a tom samém verši: ´Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky´."
*
"Ataljin oec snil o tom, že Židé a Arabové by se dokázali vzájemně milovat, kdyby zmizelo nedorozumění, které mezi nimi panuje. V tom se však mýlil. Mezi Židy a Araby nikdy žádné nedorozumění nevládlo. Naopak. Už několik desítek let si rozumějí naprosto dokonale: zdejší Arabové na této zemi lpí proto, že žádnou jinou nemají, a z úplně stejného důvodu na ní lpíme i my. Oni vědí, že se jí nemůžeme nikdy vzdát, a totéž víme my o nich. V tom mají obě strany zcela jasno. Žádné nedorozumění mezi nimi neexistuje a nikdy neexistovalo."
*
"Klapky," prohlásil pan Wald, "se z očí nikdy nezvednou. Téměř všichni projdou životem od narození až do smrti se zavřenýma očima. To se týká i vás nebo mě, drahý Šmueli. Máme zavřené oči. Kdybychom je na jediný okamžik otevřeli, vydral by se nám z hrdla strašlivý řev a křičet bychom nepřestali. Jestliže ve dne v noci nekřičíme, znamená to, že máme oči zavřené."
*
"Tragédie lidstva netkví v tom, že pronásledovaní a zotročovaní touží získat svobodu a narovnat záda, říkával Šaltiel. Ne. Zlo se skrývá v tom, že otroci ve skutečnosti tajně sní o tom, jak budou sami zotročovat ty, pod jejichž bičem dosud trpěli. Pronásledovaní prahnou po tom, stát se pronásledovateli. Sluhové se opájejí představou, že se stanou pány. Jako v knize Ester."
*
"Ten, kdo je schopen změny," uzavřel Šmuel, "kdo má sílu se změnit, bude vždycky považován za zrádce těmi, kteří změny schopni nejsou, k smrti se jí bojí, nechápou ji a každou změnu si oškliví."
*
"Koneckonců Jidášův polibek, nejslavnější polibek v dějinách, vůbec nebyl polibkem zrádce - stráž, kterou vyslali kněží, aby Ježíše zatkla po poslední večeři, přece vůbec nepotřebovala, aby jí Jidáš svého učitele ukázal. Jen pár dní předtím Ježíš vtrhl do Chrámu a přede všemi zuřivě převracel stoly směnárníků. Znal ho celý Jeruzalém. A když pro něj strážní přišli, nepokoušel se uniknout, ale předstoupil před ně sám a dobrovolně s nimi šel. Jidáš nezradil polibkem. Zradil, pokud vůbec o zradu šlo, ve chvíli, kdy Ježíš zemřel na kříži. Teprve tehdy Jidáš ztratil víru. A spolu s ní i chuť žít."
*
"Jméno Jidáš se stalo synonymem zrádce v každém jazyce, který znám, i v těch, co neumím. A možná synonymem Žida vůbec. Pro miliony prostých křesťanů je každý Žid nakažený zradou jako virem...."
*
"A řeknu vám, Šmueli, že ta drobná potyčka mezi námi a arabskými muslimy je v rámci historie jen drobnou a pomíjivou epizodou. Za padesát, sto nebo dvě stě let po ní nezbude ani památky, zatímco konflikt mezi námi a křesťany je hluboký a temný a potáhne se ještě sto generací. Dokud budou děti odmalička krmit historkami o tom, že po světě dosud chodí lidé, kteří zabili Boha, nebo jejich potomci, nebudeme mít klid.
*
Novinové titulky oznamovaly, že v marockém Agádiru došlo k zemětřesení a zahynuly tisíce lidí. Pan Wald k tomu poznamenal: "Život je jako pomíjivý stín. Smrt také. Jen bolest nemizí. Ta stále trvá."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jirka* Jirka* | 3. května 2017 v 12:05 | Reagovat

Zdravím, Hančí. Děkuju za výbornou ukázku - přiznám se, že po hodně dlouhé době mám chuť si knihu sehnat a minimálně jednou přečíst (možná i vlastnit). Takhle nějak to vypadá, když člověk překračuje sám sebe, svou velikost, respektive malost.
A děkuju taky za fotografii - až se mě bude někdo ptát, jak vypadá upřímný pohled, odkážu ho na tenhle obrázek, pan Oz ho má evidentně vtisknutý do tváře.
Pěkný den :-)

2 hanci hanci | Web | 3. května 2017 v 13:14 | Reagovat

[1]: Ahoj Jirko - díky za komentář. A vřele doporučuji mít tu knížku doma - i tu předcházející, ta je stejně výborná. A snad jsi si poslechl ten rozhovor - na tom je také vidět, jak úžasný člověk to je. Kéž by takových bylo víc - a na důležitých místech........ Moc, moc zdravím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama