Květen 2017

O. Kundra: Meda Mládková: Můj úžasný život

17. května 2017 v 15:57 | hanci |  Knihy

Před pár dny jsem během čtyř dnů - vlastně nocí - doslova zhltla knížku Ondřeje Kundry "Meda Mládková: Můj úžasný život".
Hned si ji vzala dcera, takže momentálně nemohu vložit ukázky, jak to obvykle dělám. Vložím je dodatečně, až se mně kniha vrátí.
Ale mezi tím bych ráda knížku vřele doporučila nejen všem, kdo se zajímají o umění, ale i těm, kteří k umění nijak zvláštní vztah nemají. A sice proto, že je o člověku - mám na mysli paní Medu Mládkovou - který dokázal přes veškeré životní překážky, obtíže, problémy jít za svým cílem. Že člověk, pokud se nenechá nepřízní osudu odradit, nevymlouvá se na negativní okolnosti atp., ale ty ho naopak posilují, pokud je přesvědčený o tom, že ten cíl je správný a je třeba ho dosáhnout, pak ho - i třeba po delší době - dosáhne. Je to o člověku, který je přesvědčený, že by nikdo neměl nic předčasně vzdávat.

Vysvětlení

17. května 2017 v 14:58 | hanci |  Knihy
Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jestli mám smazat své články na blogu, ve kterých jsem psala o knížkách pana B. Kurase. Od doby, kdy jsem jeho knížky četla a ze začátku jimi byla nadšená, uplynula určitá doba a začala jsem poznenáhlu zjišťovat, že ve značném procentu nemohu s jeho názory souhlasit. Obdivovala jsem ho jako velmi vzdělaného, inteligentního a vtipného autora. Bohužel, jeho některé projevy, které jsem slyšela, mně nějak můj obdiv k němu setřely. Proto jsem se v minulých dnech rozhodla smazat své články o jeho knihách. Nevím, jestli je to správné rozhodnutí, ale je to můj blog a tak si myslím, že na takové rozhodnutí mám právo.

Láska - povídka

3. května 2017 v 21:54 | hanci |  Nezařazeno
Vkládám další povídku, probírala jsem se nedávno poznámkami, útržky rozhovorů, ke kterým vždy něco přidávám nebo něco ubírám, někdy z toho pak vznikne povídka.......základní téma mě napadlo už před několika léty, dopisovala jsem ji tedy postupně.

Kyuin Shim - Intersection 2


Ptáci bez křídel
Louis de Bernieres (úryvky z knihy)

Slova jsou jen mlha srdce.
*
Dobré věci se v životě vždycky
snoubí s nějakou újmou.

Auguste Rodin - Polibek
*********************************

Povídka
(Prožívá muž lásku podobně jako žena - nebo úplně jinak?)

Je ponořená v malé tůňce v horské bystřině. Voda ji hladí a laská, svítí slunce, potok je obrouben zelení a květinami jako krásnou šálou, všude je světlo, nádherně, ptáci zpívají.

Vůbec netuší, že je vodou tažená k vodopádu. Padá, topí se a cítí, že umírá, je stažená hluboko pod hladinu. Najednou se ocitá opět nahoře na hladině, vidí přilétat ledňáčka, je krásně vybarvený, září ve slunci. Ve vodní tříšti z vodopádu se tvoří duha. Kolem je opět plno květin a zeleně. Je šťastná, přežila a voda ji chladí rány, opět ji hladí a laská. Všude kolem poletují vážky. Netuší, že se před krátkou chvílí převlékly vlastně do rubáše. Nezbývá jim mnoho času do smrti. Ani ona netuší, že ji voda táhne k peřejím. Nemá na sobě žádnou ochranu hlavy ani těla ani duše. V peřejích jsou obrovské kameny a bystřina je čím dál tím prudší.

Poznání - povídka

1. května 2017 v 20:41 | hanci |  Nezařazeno
Nemohu malovat, fotit.........nic, k čemu je potřeba alespoň trochu dobrá fyzická kondice. Začala jsem vymýšlet pohádky pro vnučky - dostanu od nich zadání - přesné - někdy šíleně krkolomné, ale zatím jsem vždycky nějak dokázala pohádku stvořit.
Také když nemohu v noci spát, samozřejmě přemýšlím o všem možném a napadají mě různé myšlenky, povídky.....
Jednu takovou povídku sem vkládám. Potvrdila jsem si při přemýšlení nad ní, že mít cíl se prolíná s nadějí, tolik nutnou k životu.......

Na úvod vkládám krásné verše:

Už se nikdy nepotkáme
Tašo Andjelkovski (12.11.2000)

Obracíš pohyb
To není kůže ani hlas
To je závora

Žene tě do tmy jako tvář

Kost, která byla z duhy
***
Ještě vkládám tuto nádhernou sochu

Hsu Tung Han
***
Poznání

Cítí, že se děje něco zlého. Má v hlavě zmatek a za nic na světě se nemůže soustředit, aby si myšlenky alespoň trochu uspořádala. Je to tak namáhavé. Celé tělo jí pálí, má velkou žízeň a divný pocit, jaký ještě nikdy nezažila. Velice pomalu začíná zjišťovat, že je na poušti. Je to pro ni šok. Jak se tam ocitla? Co se přihodilo? Jak se mohla dostat na poušť? A na kterou? - Vůbec neví, jak si na všechny ty otázky odpovědět. Všude kolem sebe vidí jen písek, který strašně pálí a nad hlavou je obrovské slunce, které pálí ještě víc. Nemá se kam před ním ukrýt. Nikde žádný stín - a přitom ví, že i kdyby někde stín byl, nemá dost sil na to, aby se k němu dostala. Opět si uvědomuje, že má velkou žízeň.