J. Barnes + J. Šiklová

31. července 2017 v 13:05 | hanci |  Knihy
Od syna jsem dostala při poslední jeho návštěvě u nás knížku od Jiřiny Šiklové - Omlouvám se za svou nepřítomnost - Dopisy z Ruzyně 1981-1982.


Paní Jiřiny Šiklové si velmi vážím pro její statečnost, charakter........... přístup k životu...........
Knížku se teprve chystám číst, tak vložím ukázku z anotace:
"V dopisech psaných po svém zatření za podvracení republik v květnu 1981 se Jiřina Šiklová obrací především ke svým dětem a mamince či dlouholetému příteli Milanu Machovcovi a zprostředkovaně též k dalším blízkým. Činorodost, humor a zájem o druhé, jež jsou jí vlastní, se ve vazbě stávají strategií, jak nejen přežít, ale i co nejlépe využít tento "odcizený čas" ..................."
***
Už před delší dobou jsem četla mimořádnou knížku: Julian Barnes - Vědomí konce.


Až teprve teď se dostávám k tomu, abych sem vložila pár ukázek z knížky, která je naprosto úžasná - také jak jinak, od tak vynikajícího spisovatele...........

str. 50
".......... V myšlenkách jsem se však neustále vracel k těm nevinně horlivým diskusím, které jsme vedli, když se kdysi dávno, ještě před naším vstupem do života, v podkroví oběsil Robson. Tehdy se nám z filosofického hlediska zdálo zcela zjevné, že sebevražda je právem každého svobodného člověka: jde o čin logický, pokud dotyčný čelí smrtelné chorobě či senilitě; heroický, když čelí mučení nebo tím může zabránit smrti jiných lidí; a oslnivý, stojí-li tváří v tvář divokým poryvům nešťastné lásky (viz Velká Literatura). Žádná z těchto kategorií se však nedala aplikovat na případ Robsonova až nechutně průměrného činu.

Jenže žádná z nich neplatila asi pro Adriana. Své důvod prý vysvětlil v dopise, který zanechal koronerovi: život je dar, který je člověku udělen, aniž by o to žádal; myslící člověk má filosofickou povinnost prozkoumat jak povahu života, tak podmínky, které s ním souvisejí; a pokud se tento člověk rozhodne, že se zřekne daru, o nějž nikdo nežádá, je morální a lidskou povinností jednat v souladu s takovým rozhodnutím. Jako by na konci napsal Quod erat demonstrandum. Adrian požádal koronera, aby jeho argumenty zveřejnil, a úředník této žádosti vyhověl..........

str. 62
..........Pořád čtu spoustu historických knih a s běžnou směsicí strachu, obav i opatrného optimismu jsem samozřejmě sledoval veškeré oficiální dějinné události, k nimž za mého života došlo: pád komunismu, paní Thatcherovou, 11. září, globální oteplování. Nikdy jsem však na ně nenahlížel stejně jako na události ve starém Řecku či Římě, nebo jako na Britské impérium či říjnovou revoluci v Rusku. Nikdy jsem jim totiž tak úplně nedůvěřoval. Možná se cítím bezpečněji s dějinami, o nichž už panuje víceméně obecná shoda. Nebo jde možná zase o tentýž paradox: historie, která se nám odvíjí přímo před nosem, by měla být zcela průzračná, a přesto se nám nejvíc ztrácí v mlhách. Žijeme v čase, který nás ohraničuje a určuje. A čas má přece měřit dějiny, že? Pokud ho ale nedokážeme pochopit, pokud nedokážeme pojmout záhady jeho rytmu a pohybu, jakou naději asi máme, že pochopíme historii - včetně toho našeho drobného, osobního, většinou nezdokumentovaného úseku..........

str. 87
..........Plácáme se v tom, necháváme život, aby se nám děl, a postupně si budujeme zásobu vzpomínek. Jistě, je to otázka akumulace, ale nikoli v tom smyslu, jak o ní uvažoval Adrian - k životu pouze něco přibývá, něco se k němu přičítá. A jak zdůrazňuje básník, mezi přibýváním a růstem je velký rozdíl..........

str. 103
..........Někdy mě napadá, že cílem života je smířit nás s jeho konečnou ztrátou tím, že nás udolá. A tím nám dokáže, bez ohledu na to, jak dlouho to potrvá - , že sám o sobě není takové terno, jak se povídá..........

str. 136
..........Co jsem vlastně věděl o životě? Já, který jsem žil tak opatrně? Člověk, jenž nevyhrál ani neprohrál a nechal život, ať se mu prostě jen tak děje? Člověk, jenž projevoval ambice jako každý jiný, ale příliš rychle se spokojil s tím, že je nikdy neuskuteční? Člověk, jenž se vyhýbal tomu, aby ho cokoli zasáhlo, a říkal tomu "schopnost přežít"? Člověk, jenž platil účty, s každým byl v rámci možnosti zadobře a brzy začal považovat "extázi" a "zoufalství" za pouhá slova, na která kdysi narazil v románech? Člověk, jenž sám sebe plísnil jen do té míry, aby mu to nepřivodilo opravdovou bolest? O tomhle všem jsem musel přemítat, zatímco mě trápily zvláštní výčitky svědomí: s jistým dlouhým zpožděním dostal bolestný zásah ten, kdo se vždycky domníval, že se takovým zásahům dokáže vyhnout. A právě proto to schytal.........."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 NULI NULI | E-mail | 31. července 2017 v 13:18

Je dobré, že můžeš svůj čas využít ke čtení; znamená to, že se cítíš lépe. Jen tak dál! A děkuji za upozornění na pěkné věci.

2 hanci hanci | Web | 31. července 2017 v 16:28

[1]: Miri, moc děkuji. Po novém léku na plíce - spray Alvesco 160 - se skutečně cítím lépe, nedusím se tak. Ale i když mně bylo moc zle, stejně jsem každou noc četla - čtu hlavně v noci. Celý život jsou pro mě knihy jednou z nejdůležitějších věcí, bez nich si nedokážu život představit. - Přes den mám hodně starostí s nemocným manželem atp. - Moc zdravím.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama