Petr Turecký - básně

31. července 2017 v 21:29 | hanci |  Knihy
Pro trochu potěšení pro všechny, kteří mají rádi poezii, vkládám ukázky z básní Petra Tureckého - odkaz na jeho básně od roku 1992 do současnosti zde
**************************
léto 2017

Zapomenutí

nezřetelné podoby v listí
zjevené v očích
pokosených
Zapomenutých

už si to budu navždy pamatovat
slibuji hvězdnému nebi
s nakloněnou hlavou

v závětří
mezi sekýrníčky

už budu navždy příst
tkání dějin
velkých i malých

už budu navždy připravený
svědčit
o mizejících lavinách snů

zastavený v údivu

kompletní nepomoci

po kolena
v listí
*
*

V lese

Vteřiny za mnou
a přede mnou
plouživá plachetnice Kovadlina
rána za ránu

větví ohýbané týly
narovnávat chtějí očí vhled
lámány i ohýbány
miliony let

vzdouvám se obzorem
rozehnaný páry tvar
mezi proteklými léty
z vlhké země kal

za mnou a přede mnou
úderů vždy pár
*
*

V nedohledno

V nedohledno
generací
a přec na dotyk

světloplachý
průzor
proskočit

Z dálky
zvát
toužebné zvolání
z vrásna

vrásno prý není
ale já jsem do něj zabodl prsty
jako do másla

vytahoval ty jež kanou
hříčkami staletí
v zpomalený tep zmizelých dní mízu zahleděnou
do krásna

v nedohledno toužil jsem povstat
věřit v hebkost minulosti

věřit iluzím dotyků
zvrásněných palčivou přítomností
nesmělých extází a snů
*
*
V proudu

V proudu vodícím krvavé stužky moci
v rozjásaných červnových listech
mízou tryskající do výšin horkých nocí
vidění bez konců vidění horký dech

přijatý tvar vržený před sebe
zrádných vzdáleností
z mezí vyskakujících komet
zářících vláhou padajících shluků par

stírá ochvění
převrácených milostí
vrací minulosti
vrací v zmar

v proudu naléhajícím
vstát z umírání
proměnit se v paprsek mžiku
v světla míhání

palesků pár
po zemi
**************************

podzim 2016

V lese

v lese
bývá chladněji
než na hlíně města

mokré dlažební kostky
mokvají
syrovou stravou

a tříští na druhou stranu
na druhou stranu
skupiny odpadlíků

střepin

které se nemají rády
*
*
V tom co zbylo

ve světle
ve světě
i v zeleni
lidskými ústy a hlavou
vyslovuje se

tlející zemí
spoutanými kameny
dere se ven
z nějakého rozmaru

z nějakého domova

a taky z dálky
táhne se to jako temná řeka a teskný proud
a přece
třpytící se tisíci

z tisíců

vystupuje na povrch a vyslovuje se
ve tvém rameni

v tom co zbylo na cestě

ve stínu
všude kolem

odleskem lidských úst
odleskem hlav

které nakonec nezůstaly
*
*
Svědek

úplněk nad stromy
a nad mraky
ještě zbylo pár světlušek

pod nohama proud země
teče z dávna
a vydechuje a klouže

stal jsem se svědkem
vůní
stal jsem se svědkem
prosakujícího svitu
pozorovatelem věčnosti

uprostřed lesa
*
*
1
sevření úzkostí z toho co bude
a nenávist zbůhdarma
smrti se bojím

bojím se zavřít oči
že tam už nebudeš
že zůstanou dvě světla na podlaze
2
čas se svlékl z mých rukou
zůstal jsem sám
ponořený v levné nic
3
chtěl jsem se vetřít do pochybností
a najít tam pravdu
která vysvobodí
ve škvírách
prach
v prach

a mlhy v lesích
*
*
Nemohu uchopit nic
podstatného
sedím a držím se věcí
nekonečného rozpadání

nemohu vstoupit do času
a pevně stát
místo toho padám přeludem
dokořán

mysl mne tolikrát podvedla
a přesto se k ní stále vracím
k svému zvratku
s nenávistí v patách

protože vím, že nic nenajdu

**************************
r. 2006
v závoji mlhy poznal jsem
odloučenost

možná to byl jen její symbol
v závoji mlhy poznal jsem
symbol
samoty
vlhkosti
trošku zimy
trošku strachu z toho, co bude
trošku smíchu z malověrnosti
trošku štěstí z náhody

že tu jsem

**************************

r. 2003
Hle - soumrak
přinesla jej v náručí
večernice
*
*
Mez i komíny je úzko
v té prochřadlé době

mezi člověčími bytostmi
bývá úzko

když neumí zřít sami sebe
ve tvářích
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama