Rekapitulace

6. ledna 2018 v 22:57 | hanci |  Zamyšlení
Sebepoznávání, 2007 olej na plátně, 80x65 cm

Určité zlomové události nabádají člověka k rekapitulaci dosavadního života a zároveň skýtají možnost změny, zlepšení - pokud na to má člověk dostatek sil a schopnost sebereflexe.

Ty zlomové momenty, které obzvláště člověka popostrčí ze zažité ulity, jsou většinou smutné. Ať je to těžká nemoc osobní, někoho blízkého, nebo smrt v rodině či blízkého člověka. Najednou se život jeví v jiném světle, mění se hodnotový žebříček.
Asi nejobtížnější a určitě nejdelší - pokud vůbec se člověk dobere cíle - je poznávání sebe sama. Od toho se pak může odvíjet snaha o změnu.

Osobně teď v duchu probírám svůj dosavadní život. Je to vlastně moje už několikátá rekapitulace, předcházela těžká nemoc dítěte, sama jsem se ocitla kvůli těžké nemoci několikrát na tenkém rozhraní života a smrti, úmrtí rodičů, i když každý umíral jinak, bylo velmi zatěžující......

V krátkém posledním čase jsem si uvědomila, že až teď rozumím herečce Květě Fialové, když tvrdila, že stáří osvobozuje. Dříve jsem si říkala, že se nejspíše chtěla dělat zajímavou. No a teď jsem ji, myslím, naprosto pochopila - jsou to pocity opravdu z poslední docela krátké doby.
Nemusím už vůbec nic plánovat - a když, tak jen nepodstatné maličkosti a jen do krátké budoucnosti. Toto je ale jen jeden z těch méně podstatných důvodů, není zdaleka nejdůležitější a vůbec přesně nevystihuje ten pravý pocit osvobození. Ten je tak intimní, že ho ani dál nebudu rozebírat. A konečně - stáří může prožívat každý jinak, toto jsou jenom moje pocity.

To, co se mně zdálo, že je velká nevýhoda a docela dlouho jsem se kvůli tomu trápila - totiž, že mě moje onemocnění nedovolí mít více pohybu, nemohu nikam jezdit, chodit - najednou se díky tomu cítím klidnější a svobodnější. Možná proto, že žiji ve svém duševním světě, který jsem si vybudovala a v kterém se nemusím ničemu a nikomu podřizovat.
Fyzickou část jsem jaksi odložila někam mimo, samozřejmě ta fyzicky unavuje, stále náročnější je péče o těžko nemocného manžela a vše, co je s tím spojené. Ale během toho posledního roku se mně právě postupně podařilo začít žít jakoby ve dvou světech - ve fyzickém a v duševním.

Také se po chvílích probírám starými rodinnými písemnostmi, fotografiemi, svou korespondencí s mnoha zajímavými lidmi - mezi ni patří např. pár dopisů od pana A. Přidala, kterých si opravdu hodně vážím.
Vše třídím - až teď si uvědomuji, že většina věcí už nikdy nikoho nemůže zajímat, význam mají jen pro mě. Přesto některé opravdu nedokážu vyhodit...........

Koupila jsem si pastelky a vrátila se k malým obrázkům, kterými jsem před mnoha léty začínala. Uvidím, jestli v tom budu pokračovat........

Nechávám se překvapit, co přinesou další dny a co přinese celý tento nový rok.
Jak už jsem se zmínila, moc dopředu nic neplánuji, zařizuji jen to, co je bezprostředně nejvíc nutné.

Tak například jsem vloni musela zařídit přestavbu koupelny, zvětšit sprchu tak, aby se do ní pohodlně vešla stolička s madly, kterou manžel nutně potřebuje, protože už nevydrží stát.
Teď momentálně předěláváme také kuchyň - to zase hlavně pro mě, abych se nemusela ohýbat k pečicí troubě (ach ta záda.....) atd. Budu mít všechno zabudované v takové výšce, abych to měla co nejpohodlnější. A také budu mít myčku na nádobí, protože je mně někdy tak nedobře, že i dva dny nejsem schopná nádobí umývat. Koncem ledna by mělo být vše hotové. Dost se na to těším.
Co se týče fyzické práce, vše provádějí členové dceřiny rodiny. Syn je toho ušetřený, žije příliš daleko :))).
Mladší vnuk mně zprostředkoval výborného truhláře.
Až udělám fotky z nové kuchyně, nějakou sem vložím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama