Spurný, Tabery, Kundra, Snyder....

24. května 2018 v 23:56 | hanci |  Knihy
V poslední době jsem přečetla několik knížek našich investigativních novinářů, několik i od cizích autorů. Uvedu alespoň některé.
Všechny takové knížky by měly být povinnou četbou nejen na školách, ale mělo by to platit pro všechny lidi v naší zemi.
Po přečtení mně bylo hodně smutno, cítila jsem naprostou beznaděj, co se týká budoucnosti. Na druhé straně obrovský obdiv k lidem, kteří jsou čestní, charakterní, odvážní.....dokáží říkat a psát pravdu, bez ohledu na to, že za některé texty jim hrozí velké nebezpečí - jak bylo možné se přesvědčit zavražděním slovenského investigativního novináře Jána Kuciaka.


O knížkách Ondřeje Kundry jsem už zde na blogu psala - knížka "Putinovi agenti"
a "Můj syn terorista" , kterou psal společně s Tomášem Lindnerem.

Erik Tabery dostal letos cenu Magnezia Litera za knížku "Opuštěná společnost".
Neuměla bych lépe napsat, o čem kniha je, než je uvedeno v Databázi knih a doufám, že nedělám nic nezákonného, když uvádím adresu, na které je text uvedený - zde


"Česká cesta od Masaryka k Babišovi.
Žijeme v době, kdy jeden lživý příspěvek na Twitteru či Facebooku má větší dosah než systematická práce investigativních novinářů. Posilují populisté, kteří sbírají body kritikou establishmentu, i když sami mají z vlastního elitního postavení dlouhodobý prospěch. Výdobytky demokracie jako svoboda slova či nezávislost médií jsou necelých třicet let po listopadu 1989 zpochybňovány.

Šéfredaktor týdeníku Respekt popisuje dobrodružnou českou cestu od vzniku republiky po současnost a zasazuje dnešní politické a společenské události do historického a evropského kontextu. Je to svým způsobem rozmluva s minulostí o naší budoucnosti, v níž myšlenkový rámec dávají autorovi úvahy K. H. Borovského, H. G. Schauera, T. G. Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Václava Černého, Jana Patočky, Erazima Koháka či Václava Havla. S odkazem na velké kritické duchy demokratické tradice Tabery jasně ukazuje, že rizikům přítomnosti se nejlépe čelí nikoliv panikou, ale chladnou hlavou a rozhodností
. "

Knížku jsem přečetla jedním dechem. Je napsaná stručně, věcně, velmi čtivě a upozorňuje na skutečnosti, kterých si třeba člověk ani nevšimne.
Nejdříve jsem zamýšlela vypsat několik příkladů z knížky, ale pak jsem se vůbec nemohla rozhodnout, co bych měla vypsat. Úplně všechno je tak důležité, že vyjmout jen nějaký úryvek by bylo nespravedlivé. - Takže jen velmi, velmi doporučuji si knížku přečíst.

O Johnu le Carré jsem na blogu psala zde , tak se zde nebudu o jeho knihách rozepisovat - stejné téma - agenti..........

Teď právě čtu knížku "Intelektuál ve dvacátém století".


Knížka je psána formou rozhovoru dvou historiků - Timothy Snydera (1969 USA) s Tony Judtem (1948 Londýn-2010 New York), bohužel v době, kdy T. Judt už byl vážně nemocný (ALS) a věděl, že v dohledné době zemře.
T. Snyder byl o 21 let mladší, T. Judt byl jeho učitel. Byli blízcí přátelé.
V knížce T. Judt vypráví jednak o svém životě, jako historik ovšem vše propojuje pohledem intelektuála na politické myšlení a dění od konce 19. století do začátku 21. století (holocaust, sionismus, marxismus, fašismus........). Oba si sdělují své názory, pohledy na morální selhání intelektuálů a na jejich postoje v politickém dění.
Oba mají blízký vztah k východní Evropě, T. Snyder napsal knihu Krvavé země - popisuje v ní teror jak nacistický, tak stalinský ve východoevropských zemích. Musím se přiznat - neměla jsem sílu knížku přečíst celou, zatím jsem přečetla jen polovinu a opravdu nevím, jestli dostanu odvahu, dočíst ji do konce.
T. Judt se dokonce naučil česky a stále byl v kontaktu s českými, ale i polskými disidenty.
Knížka je perfektním souhrnem historie v daném období, což pro mě, jako "nevzdělaného" člověka, je přímo zlatá studnice chybějících vědomostí.
Samozřejmě, opět - vřele doporučuji k přečtení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama